Tato záliba – koníček patřil ještě před pár lety skoro do každého druhého domu ve Vedrovicích.
Dosud dostatečně neobjasněná schopnost poštovních holubů, dokázat se vrátit odkudkoliv do svého holubníku, byla využívaná již ve starém Římě, za středověkých válek a dále jsou známy případy z I. světové války. Pomocí poštovních holubů se posílaly zprávy o situaci na bojištích. Dnes je známo, že čínská armáda začala znovu používat poštovní holuby.
Sportovnímu holubářství se věnovalo ve Vedrovicích mnoho občanů. Z těch nejstarších je na místě zmínit p. Ruibara, který bydlel na hájence /dnes p. Lišťák/. Dále nelze nevzpomenout na p. Ondřeje Pavliše a další: Jan Pavliš, Rudolf Trávníček, Jan Eliš, Jiří Becha, František Becha, Jan Becha, Jan Hykl, Ludvík Kothanek, Otto Brázda, Pavel Haken a mnoho dalších.
Dnes se holubaření věnuje z Vedrovic p. Zdeněk Šedrla, Rudolf Stáňa, Miroslav Světlík a Lubomír Becha. Je škoda, že nedávno skončili nadějní chovatelé – Stanislav Řezáč a Josef Záviška. Chovatelé se schází ve své budově na nádraží Rakšice, kterou si vlastními silami zvelebují. Zde probíhá veškerá závodní činnost – nasazování holubů na závody a vyhodnocování výsledků závodů. Zde se také konají společná setkání na konci závodní sezóny. Chovatelé prodiskutují uběhlou sezonu mezi sebou i pozvanými hosty. Samozřejmě nechybí občerstvení – pečené kýty, víno, maso na kotlíku, atd. V několika posledních letech pořádal místní spolek i oblastní výstavu, která se konala v sále kulturního domu ve Vedrovicích. K úspěšnému uspořádání výstavy přispěl i OÚ, který spolku propůjčil prostory. Místní spolek obdržel od OÚ dotaci na svou činnost a za to se snaží pomoci např. při výsadbě větrolamů atd. Místní spolek hodnotí tuto spolupráci velmi kladně.
V dnešní době je poštovní holubaření sport. Závody poštovních holubů začínají v květnu a končí v září. Každý víkend se koná závod, někdy i dva. První závody jsou kratší, holubi se vrací asi ze100 km – Humpolec, 300 km – Cheb, pak následují vzdálenosti 500 km - Frankfurt, 700 km - Aachen a závod pro opravdu vytrvalce tzv. štrekaře je závod z belgického Oostende, které leží vzdušnou čarou 989 km od Vedrovic.
V současné době je holubaření o tom, že holub je vlastně vrcholový sportovec, který absolvuje v zimě veškerá očkování proti moru, salmoneloze, difterii, ornitoze, odčervení atd. Na holubníku jsou holubi chovní, to jsou holubi, ze kterých se chovají noví závodníci. Ti většinou pochází z vyhlášených chovů např. z Belgie, Holandska a Německa. Pak jsou závodníci, kteří se nasazují na závody. Ten, který se dobře umísťuje, může být pak zařazen do chovu.
Chovatelé musí celý týden svoje miláčky připravovat na závod. 2x denně trénink – nejméně hodina létání nad holubníkem, pestrá strava, vitamíny a různé doplňky na kondici. Vše má svůj harmonogram a vyváženost. Většinou v pátek chovatel svoje holuby odveze na místo nasazování, kde proběhne procedura kolem evidence, tzv. startovní listina. Holubi jsou přemístěni do závodních boxů a ty se zaplombují. Tak se postupně naloží holubi z celého oblastního sdružení. Pak auto jede do místa vypuštění.
Jede se většinou v noci, aby holubi mohli být vypuštěni brzy ráno a v případě dlouhého závodu měli na cestu domů dostatek času. Nejlepší závody jsou takové, kdy je pěkně, není příliš horko a vítr fouká holubům do zad. Když holub přiletí do svého rodného holubníku je zaznamenán čas příletu a podle toho se vypočítá rychlost. Dnes má hodně holubářů elektronické zařízení, které automaticky zaznamená čas doletu. Každý týden se závod vyhodnotí a z těchto dílčích výsledků jsou pak zpracované celkové výsledky.
Když skončí závodní sezona, nastává doba výstav. Zde se schází chovatelé, aby si vyměnili zkušenosti a prohlédli si úspěšné šampiony na výstavách oblastních, republikových a evropských. Jedenkrát za dva roky se koná olympiáda a střídá se s evropskou výstavou. I v ČR již bylo několik úspěšných výstav, na kterých vystavovali své úspěchy i chovatelé z Vedrovic.
Je velká škoda, že chovatelů poštovních holubů ubývá, avšak není se čemu divit, neboť tento koníček, pokud ho chce člověk dělat na úrovni, je finančně náročný. Chovu neprospívá také nadměrné rozšíření dravců. Ztráty jsou velké hlavně v zimním období, kdy v přírodě mají nedostatek přirozené potravy. Ale napětí a adrenalin, který každý holubář prožívá, když čeká na první závodníky, vynahradí všechny nezdary a problémy.
Letu zdar, L. Becha